Vrchmezí

Vrchol Vrchmezí kdysi patřil k nejnavštěvovanějším místům na hlavním hřebenu. Byl vyhlášený zejména svým dalekým výhledem, podpořeným několika rozhlednami, které na něm byly postupně vybudovány.

Jednoduchá dřevěná konstrukce stála na vrcholu už od poloviny 19. století. Byla pravděpodobně určena k vyměřování, které tehdy probíhalo v celé střední Evropě. Říkalo se jí "Schaubühne" (vyhlídková plošina, jeviště). Pro obyvatele obcí prý bývala oblíbeným místem, odkud chodívali pozorovat dění odehrávající se na "jevišti" okolního světa.

V roce 1882 přišel na Vrchmezí Heinrich Rübartsch, rodák z nedalekého Grünwaldu (dnes polského Zielence) a potomek české exulantské rodiny ze Sušicka, aby zde za podpory Kladského horského spolku zřídil turistický hostinec. Vedle něj, ale už na české straně vrcholu, byla postavena, nová vyhlídková věž. Byla dřevěná a měřila 16 m. Hostinec i rozhledna byly hojně využívány, a to jak z německé strany, tak i z české. Hostinský totiž na svůj původ nezapomněl a někdejším krajanům dával najevo svou přízeň.

Protože návštěvnost Vrchmezí rok od roku rostla, v roce 1901 se Kladský spolek rozhodl nahradit chátrající dřevěnou věž kamennou rozhlednou. Náklady se ukázaly příliš vysoké, a tak z plánu nakonec sešlo. Nová rozhledna byla tedy opět dřevěná, jen o několik metrů vyšší.

V roce 1930 zemřel Heinrich Rübartsch a na místo hostinského nastoupil jeho vnuk. K návštěvníkům neměl tak vřelý vztah a navíc poměry na hranicích s Německem se v 30. letech začaly prudce vyostřovat. Čeští turisté si proto postavili svou vlastní rozhlednu na Polomském kopci, který je jakýmsi nižším vrcholem Vrchmezí. Šlo o jednoduchou dřevěnou konstrukci nesoucí název Vyhlídky dr. Valiny. Brzy po druhé světové válce zanikla jak chata na vrcholu, tak i obě rozhledny.

Od roku 2020 stojí na Vrchmezí opět rozhledna postavená Poláky, do značné míry vychází  z podoby původní rozhledny.