Domácí muzikantka nezná noty: 18.11.2003 Orlický týdeník

Sdružený klub Rabštejn Kostlec nad Orlicí se stal místem tradičního setkání harmonikářů a heligonkářů. Každý rok se sem sjíždí zhruba třicet muzikantů z celé České republiky.
Setkání harmonikářů a heligonkářů patří mezi tradiční podzimní akce města. Pro veřejnost, která má ráda lidovou hudbu v podání těchto muzikantů, je jejich sraz velkou událostí. Proto také každoročně bývá sál Sdruženého klubu Rabštejn do posledního místa vyprodaný.
„Letos jde už o sedmnáctý ročník této akce. Pravidelně sem přijíždí okolo třiceti muzikantů. Nelze říci, že hra na harmoniku je doménou starší generace. Naopak v posledních letech bývá stav poměrně vyrovnaný, přijíždějí mladší i starší muzikanti,“ uvedl hlavní pořadatel setkání Václav Uhlíř, vedoucí kosteleckého Rabštejna.
Nejprve každý z interpretů zahraje dvě až tři písničky. Okamžitě po příjezdu s nimi Uhlíř probírá jejich repertoár tak, aby posluchači slyšeli od každého jinou skladbu. Bývaly doby, kdy setkání trvalo nepřetržitě až do rozednění druhého dne. Nyní účastníci srazu své nástroje odkládají zhruba úderem druhé hodiny ranní. 
Hra na harmoniku či heligonku bývá spíše výsadou mužů, přesto do Kostelce přijíždějí i vyhlášené harmonikářky. Jednou nich je téměř domácí Jiřina Kubrtová z Olešnice v Orlických horách. Ta pravidelně reprezentuje muzikanty z Rychnovska.
Jednaosmdesátiletá důchodkyně se sama bez znalosti not naučila hrát na harmoniku ve svých jedenácti letech. „Bývaly doby, kdy jsem uvažovala, zda se nemám noty naučit, ale nakonec jsem se rozhodla, že budu pokračovat ve svém stylu. Dnes už se necítím na to, abych se noty vůbec učila. Každou písničku musím zvládnout zazpívat, abych pak to, co jsem odposlouchala, mohla převést do hry,“ prozradila Kubrtová.
Dodnes vytrvale hraje. Ráda po harmonice sáhne při jakékoli rodinné příležitosti. Pravidelně ji na svá setkání zvou dobrovolní hasiči z Olešnice v O.h., svůj um představuje vrstevníkům na obecních setkáních důchodců. Byly i doby, kdy s harmonikou cestovala po restauracích, hrávala na svatbách a dalších významných příležitostech. 
„Kolik umím písniček, nedokážu říct. Nepřetržitě však hraju třeba do půlnoci a žádnou skladbu neopakuju,“ uvedla Kubrtová, která dokonce vydala své tři nahrávky. Od osmašedesátého roku jezdí na různá setkání harmonikářů po celé republice. Vzpomněla, že první z nich se odehrálo v Hořovicích. Doma má dva nástroje. Do Kostelce si přivezla opravdový skvost.
V jedenačtyřicátém roce jej v Německu koupila od Holanďana a od té doby na něj stále hraje. Dokonce tvrdí, že je lepší, než druhá harmonika, údajně dvaašedesát let stará, která je podle jejích slov dobře vyhraná.