Článek

Na podzim loňského roku v tichosti oslavila jedna budova v Olešnici  dvacetileté výročí od své kolaudace.  Tou stavbou je hasičská zbrojnice.  Tenkrát se stavěla „v akci Z“  jak se říkávalo.  
Bylo na ní odpracováno   10621 hodin, z toho  členové  SDH sami  při tom byli 5862 hodin .  Chodili tam ve volných chvílích nejen místní občané,  ale pomáhaly  i spolky,  jako třeba myslivci,  nebo zahrádkáři.  Pozadu nezůstávaly ani místní firmy,  nebo jejich provozy.   Pracanty posílala Sněžka,  Státní statek,  Velorex,  nebo i Továrny mlýnských strojů   a další.   Všechny pracovní hodiny byly podrobně zaznamenány a můžeme si je oživit i dnes.    Zajímavostí může být,  že čtvrtým nejvýkonnějším brigádníkem byl se  292 hodinami  v té chvíli už  vážně nemocný,  bývalý řídící učitel  Josef Frinta.   Byl to jeden z těch,  který vždycky chtěl a dával  všem okolo co jen mohl.  Hodnota díla byla tenkrát vykalkulována na jeden milión Československých korun.
Od té doby se mnohé změnilo,  budova prošla moha úpravami.   Téměř všechny ty úpravy byly provedeny, jak jinak než brigádnicky.  Prostory byly několikrát vymalovány,  v prostřední garáži byla vystavěna příčka a vznikla tak pěkná šatna pro hasiče.  Za naprosto nevyhovující okna byla osazena okna plastová,  čímž klesla energetická náročnost na vytápění.   V celé budově  byly vyměněny dveře, byla  opravena kuchyňská linka, stropy dostaly izolaci z polystyrenu.  Ani střecha nezůstala stranou. Byla kompletně rozebrána krytina, opraveny nahnilé trámy a prkna. Místo lepenky byla položena paropropustná folie.  Na ní připevnil mistr pokrývač laťový rošt  a dal zpátky demontovaný plech.   Od té doby ustaly  všechny problémy se zatékáním.  Největší investicí potom byla změna systému vytápění. Nejdřív jsme museli demontovat dosavadní technologii,  následovalo  vysekávání nových rozvodů el. energie  vody a odpadů.  Celá místnost byla obložena keramickými obklady na stěnách i na podlaze.   Z bývalé kotelny je tak dnes i krásný prostor pro údržbu a opravy dýchacích přístrojů.   Firma Frio  Potštejn  nainstalovala rozvody topné soustavy a tepelné čerpadlo.  A to velice  profesionálně  a  čistě. 
I letošní rok bude rokem změn.  Je naplánována rekonstrukce garáží v celkové částce  1.5 miliónu už „jen“ Českých korun .   
Apropo  ty peníze…..             Veškeré investice  týkající se úprav a přestaveb byly získány od pojišťoven,  z grantů Krajského úřadu,  Mas Pohoda,  EU a další.   Dobře víme,  že obecní pokladna musí myslet i na jiné a taky  jenom čekat s nataženou rukou daleko nevede.  Proto jsme zkusili výše  uvedené  instituce.  Dá to sice hodně  úsilí,  spoustu popsaného papíru a zdůvodňování,   je nutné věnovat tomu dost času,  ale výsledek  za to  stojí.   Mimochodem, třeba dotace z EU je nutné předfinancovat.  A to není jednoduché.  Museli  jsme si vzít půjčku z banky,  další část peněz je ze soukromého zdroje.  Konečné  finanční vyrovnání při tom všem bude až letos v září,  tedy rok od chvíle,  kdy jsme z fondu začali čerpat………..   
Od Obecního úřadu  jsme potřebovali jen razítka a doporučení.

Jediným vozidlem,  které jsme kdy dostali je dnes už 32 let stará autocisterna.  
Druhým autem v pořadí byla Avie.   Ze strany obce tenkrát nebyla vůbec žádná vůle k zakoupení.  Tak  jsme jako celý sbor šli několik sobot a nedělí na brigádu do lesa  a auto zakoupili sami za své.  Následovaly nutné opravy, lakování atd.   Ve svém volném čase jsme se „vyřádili“ se všichni, od klempíře přes lakýrníky až po švadleny.
Třetí auto nás stálo 200 hodin práce a sedmdesát tisíc korun.  Je to  VW Transporter             Opět  jsme oslovili  sponzory a úřady.    Takže dnes už nemusíme prosit rodiče našich Mladých hasičů o pomoc s dopravou na závody a soutěže. Mimochodem, těch dětí k nám dochází 24,  ve věku od 5 do 15let.  Jsme rádi,  že nám spousta členů  pomáhá pravidelně,  další neváhají přijít na požádání.   Hasiči pracují s dětmi suverénně nejdéle ze všech spolků v obci.  To mohou potvrdit i dnešní šedesátníci.

Chtěli bychom poděkovat všem,  co  kdy pomohli,  ať to už bylo s čímkoliv,  kdykoliv  a jakkoliv.      Určitě nemá smysl uvádět jména.  Za těch 13O let   trvání sboru by jich bylo víc než hodně,  za druhé se některá  už nedozvíme a za třetí bychom na někoho mohli zapomenout a to by nebylo spravedlivé.
Přejeme si a  doufáme,  že se i v letech příštích najde dostatek ochotných lidí i úřadů,  které nám s naším úkolem, sloužit široké veřejnosti  a  bližním svým, pomohou zase,  pokud to bude třeba.

Josef Klouček