Našim očím se naskytne malebný obraz, přibližujeme-li se k Olešnici od jihu. Dojemný je ten samý pohled od západu a na východě nás zdraví 1084 metrů n.m. vysoký vrchol Vrchmezí, který propůjčil Olešnici též

název Mensestadtchen, což bychom snad přeložili jako Městečko pod Vrchmezím. Ve zdejších pralesích mohli kdysi lovci, rybáři, včelaři, paliči dřevěného uhlí a hledači zlata uplatnit své schopnosti, ale také lupiči a pašeráci zde nacházeli svůj úkryt. Les poskytoval také ochranu obyvatel při blížících se válečných hordách. Ale v lesích tu také strašili někteří zlořádi, jak jsme se dozvěděli z pověstí. Pouze špatné silnice a kostrbaté cesty vedly do místa, které bylo tak blízko staré vojenské cestě Praha-Náchod-Wroclav. Teprve v posledních letech 19.století se stavěla takzvaná okresní silnice, kterou vlastně byla jen udržovaná cesta z Olešnice přes Polom, Sedloňov a Bystré do Ohnišova a dále k železniční stanici v Novém Městě nad Metují, povšechně v délce 23 km.