Vznik zdejšího pivovaru souvisí se zrušením propinačního práva v roce 1869, které vrchnostenským, obecním a měšťanským pivovarům zajišťovalo odbyt vyrobeného piva. Předtím se do Olešnice dováželo nejspíše pivo opočenské.

Ještě v roce 1869 zde Oskar Migula založil společenský pivovar (Gesellchaftliche Brauerei in Giesshübel, Oskar Migula & Co.); jeho společníky byli Jan Čížek, Františka Jirková, Josef Macháč, Josef Nötig, Albín Vonřejc, Antonín Vondřejc a Fratišek Vondřejc. Stavba pivovaru byla zahájena 1. srpna 1869, výroba piva započala 10. prosince 1869 a prvý slavnostní výstav se uskutečnil 31. ledna 1870.

Oskar Migula (1838-1929) byl před příchodem do Olešnice sládkem měšťanského pivovaru v Třebechovicích pod Orebem, pak do roku 1869 sládkoval v měšťanském pivovaru v Dobrušce. Od založení olešnického pivovaru připravoval a vedl jeho stavbu a později provoz jako sládek a správce; teprve roku 1909, ve svých 71 letech, odešel na odpočinek. Jeho nástupcem ve funkci sládka a správce se v roce 1909 stal jeden z jeho tří synů, Walbert Migula; ten roku 1925 funkci správce – dnes bychom řekli ekonoma – předal svému bratru Richardu Migulovi, jenž převzal vedení pivovaru i jako sládek od roku 1935.

Třetí ze synů zakladatele Oskara Miguli, Erdmann, jenž dlouhá léta pracoval v pivovaru v Jeně, je od roku 1909 uváděn jako jediný majitel olešnického pivovaru; od roku 1938 byl jeho vlastníkem poslední zdejší sládek, Richard Migula.

V tragickém roce 1938 pivovar v Olešnici patřil mezi 118 činných pivovarů, které spolu s odtrženým pohraničím připdaly třetí říši; celkem jsme tehdy ztratili 120 pivovarů, z nichž košický převzalo Maďarsko, karvinský Polsko. Zdejší provoz, po Mnichově přezvaný na Adlergebirgsbrauerei Oskar Migula, vedl do roku 1945 Richard Migula za pomoci podsládka Walthera Pallmanna, který do Olešnice přešel z některého hamburského pivovaru; ten jako invalidní důchodce nemusil na frontu.

Až do roku 1908, do zavedení elektrického pohonu v některých provozech, byl pivovarzařízen jen na ruční práci. Jako "pivovar strojní" byl označován teprve od vybudování strojovny, od roku 1924. Od postavení pivovaru měla varna "plný var" 37 hl. Po rekonstrukci, uskutečněné v roce 1905, se její kapacita dokonce snížila na 34 hl, což tehdy zřejmě postačovalo. V souvistlosti s rozsáhlou modernizací v roce 1924 došlo i k přestavbě varny; její kapacita pak dosáhla 50 hl. K chlazení po celou dobu sloužil přírodní led.

Pro provoz piva měl pivovar dva páry koní; jeden z nich v roce 1930 nahradil nákladní automobil Škoda.

Výstavy pivovaru nebyly nikdy vysoké. I z pohledu minulého století šlo o malý podnik, který v severozápadní části Orlických hor, kam bylo z okolních pivovarů trochu daleko, zásoboval pivem obce s převážně německým obyvatelstvem; měl však odbytiště i na německé straně hranice a to dávno před připojením Olešnice k třetí říši.

Svou roli zde, zejména zpočátku, hrála ještě i tradice, kdy se krátce po zrušení propinačního práva nový pivovar musil prosazovat v oblasti, do té doby zásobované výhradně vrchnostenskými pivovary knížat Colloreda-Mansfeldů, Schaumburg-Lippe a hrabat Kolovratů Krakovských-Libštejnských. Navíc musil čelit konkurenčnímu tlaku nově vybudovaných, na svou dobu velkých pivovarů, jež jsou v provozu dodnes; dobrušského, který zahájil provoz roku 1870 a náchodského, jenž byl v činnosti od roku 1872.

Výroba olešnického piva byla ukončena při osvobození v květnu 1945; tehdy se uskutečnil i poslední výstav. Majitel i podsládek byli s rodinami odsunuti do Německa. Pivovar, který se jako konfiskát stal majetkem československého státu, spravoval pivovar v Dobrušce – funkci národního správce zastával dobrušský sládek Antonín Renz. Oficiálně byl zastaven výnosem ministerstva výživy z roku 1946.

Pivovarský kalendář na rok 1947 o olešnickém pivovaru uvádí doslova: "za války pivovar zničen" – jeho budovy však sloužily státnímu statku ve Smiřicích, který se nestaral ani o nejnutnější údržbu – někdejší pěkný piovovárek se tak zvolna stává zříceninou.

graf produkce piva v Olešnici - z něho můžeme odhadnout, že olešnický pivovar za celou dobu provozu vyprodukoval přes 200 000 hektolitrů (hektolitr = dnešní dva sudy = 200 piv), to je 40 milionů půllitrů, průměrně denně 9 hektolitrů piva

Text o pivovaru zpracoval Dr. Zbyněk Likovský, CSc. s pomocí paní Lemfeldové a pana Štěpána