Skip to content

Green color

Narrow screen resolution  Wide screen resolution  Increase font size  Decrease font size  Default font size  Skip to content Default color Pink color Green color Green color
olešnice arrow historie arrow kronika arrow místní názvy, domy, rozdělení
místní názvy, domy, rozdělení Print E-mail
There are no translations available




  Od 3.listopadu 1706 byla naše obec tržním místem a měla právo čtyř ročních trhů. Bylo to na svátek sv. Maří Magdaleny, sv. Jakuba, sv. Filipa a těž týdenní trhy, každý čtvrtek. Povolení vydal vrchní soudu Daniel Hieronymus Stonner, soudce pětičlenné poroty, jako radní správce obce. Přestože náměstí spojovalo horní i dolní Olešnici, měly všechny tři osady svá vlastní popisná čísla. Aby nebylo možné čísla splést, psalo se za každým popisným číslem lomeno a písmeno. St = Staadtla (náměstí), 0 = ober Giesshübel (horní Olešnice), U = unter Giesshübel (dolní 0lešnice). Např. 32/St, 16/0, 54/U. Náměstí čítalo 146, horní Olešnice 134, a dolní Olešnice 102 domovních čísel, dohromady tedy 384 domů.

Když 28.10.1861 mezi 10. a 11. hodinou večerní vznikl ve stodole Antonína Šrůtka požár, přenesl se téměř na celé náměstí. Mnoho domů tak shořelo a již se nevystavělo. Oheň, který přešel po tehdejším podloubí, zničil 27 domů, 9 hospodářských budov a 53 rodin ztratilo střechu nad hlavou. V domě č.l4/St dokonce jedna paní uhořela. Radnice přišla o věž a věžní hodiny, kostel o střechu a vnitřní vybavení, zvony se žárem roztavily. Nejstarší pocházel údajně už z roku 1558. Bohoslužby se pak musely konat nejdříve v jednom farském pokoji, později v dřevěné boudě na jižní straně věže.

K náměstí patřily i místopisné názvy - Burschdörfel, Mühlgrundbachtal, Kohlgraben a Brände. K horní Olešnici patřila Bleiche, Sommerflur, Winterflur a Schnappenflur. K dolní Olešnici se počítal Grüne Tal, Hammerhof a údolí Kuttl. Více než polovina hranice obce tvoří státní hranici a na severu a severovýchodě hraničí s obcemi Tassau (Tasov), Kuttel (Kutl), Kaltwasser (Studená voda), na východě s hraniční obcí Grünwald (Zieleniec), na jihu je to Pollom (Polom) a na západě česká obec Rzy a Dlouhé. Potok Olešenka protéká místem v délce více než 8 km. Lovecký zámeček, který vrchnost v Olešnici nechala postavit za 1100 rýnských, byl v držení obce a sloužil jako radnice. Koncem 18. století se postavilo asi 20 domů v kvadratické podobě tak, aby vytvořily náměstí. Radnice stála na jeho jihozápadní straně. Do roku 1848 patřila Olešnice pod okres Náchod, později s německými obcemi Polom, Sedloňov, Plasnice, Šediviny, Deštné, Lom a Trčkov k politickému okresu Nové Město nad Metují a od 10.10.1938 k zemskému kraji Grulich (Králíky). Byla tak nejen nejsevernější obcí, ale i vládním okresem Troppau. Kdo se chtěl dostat z Olešnice až k Broumovským obcím, musel překonat hrabství Kladské, protože zde zůstala nezměněna stará hranice říše. Při již zmíněném velkém požáru v roce 1861 se ztratily také prastaré písemnosti a místní kroniky. Poslednímu obecnímu sekretáři náleželo po roce 1945 prvotní zápisy a nákresy o Olešnici opsat a při vystěhování vzít s sebou pouze podklady, kde se jednalo o důležitých záležitostech a tyto mohly být uloženy.

 
< Prev   Next >

Zprávičky