Ještě krátká zmínka o našem kostele. Roku 1743 měl Sedloňov obdržet novou faru. Sedlák Christoph Pohner ze Sedloňova se zdráhal požadavku podstoupení svého pozemku na stavbu fary vyhovět, ačkoliv jej chtěla opočenská vrchnost odškodnit stejně velkým pozemkem ze svého majetku. Konzistorium v Hradci Králové rozhodlo, aby se ihned sedloňovská farnost, jíž byla už po 40 let, stala pouze olešnickou filiálkou. Po bohoslužbě na Vše Svaté bylo to nejsvětější ze sedloňovského kostela ve svátečním procesí přeneseno do Olešnice. Pět let zůstala Olešnice farností, potom po úpěnlivých prosbách obyvatel Sedloňova se tam farnost vrátila. Olešnice dostala Lokalseelsorgera jménem Anton Smerkofsky, a to již roku 1743.

Hřbitov stojí již od r. 1706, a do roku 1934 tu údajně mělo být pohřbeno 20 000 lidí. Při zakládání hřbitova byla jeho velká část ještě panským lesem, který se táhl z Kutlu od říšské hranice až k Černému kříži a Vrchmezí. Byl to les, který dával mnoha lidem práci a chléb, když pracovali v lesnictví při kácení, zpracování a dopravě dřeva, nebo při sběru lesních plodů. Ty byly použity nejen ke vlastní spotřebě, ale přinášely se i na trh.