Co mohlo návštěvníky naší obce odradit od poznání krás našich hor? Špatné cesty a silnice, vzdálená železniční stanice, nedostatek příjezdových možností (cesty mnohdy přístupné jen pěšky) aj. Ale bylo tu i zamítavé stanovisko panstva, které si nepřálo budovat skrz jejich lesy cesty a vyhlídková místa. To nepřipadalo v úvahu. Když vznikl koncem roku 1918 mezi Rakouskem a Německem volný hraniční přechod, přicházeli k nám hosté ze sousedního Slezska, především z lázní Kudowa a Dušníků. U nás byli jejich doménou výletní hostince. Ale teprve po 1. světové válce se tento cizinecký ruch stal pro nás důležitým, neboť se začaly stavět silnice, zřizovaly se autobusové spoje a v hostincích se přistavovaly nové pokoje pro ubytování hostů. (Mnoho soukromých domů šlo příkladem). Byly zřízeny vycházkové cesty např. skrz Kostelní a Obecní les, ale především se začaly značit cesty pro turisty. Místa, která se vyplatilo navštívit, byla Vrchmezí, hrad (zřícenina) Frymburk, údolí Pekla, cesta na Šibeňák (přes Hammershof a Zelinkův mlýn) a cesta přes Panský vrch až k průsmyku Černý kříž. Již roku 1900 byl hotel "Zum Feldmarschal Radetzky" (U Polního maršála Radeckého) zvětšen o 1.5 poschodí a byly tu zřízeny pokoje pro ubytování hostů. Stal se také hlavním bodem společenského života. Po roce 1918 musel změnit svůj název na "Hotel Jirku". Později byl opět přestavěn Akademií věd ČR na ústav experimentální medicíny, v současné době však již neplní svou funkci a je již po delší dobu uzavřen (dnes obecní obytný dům s 15 byty, v přízemí zdravotní středisko, pozn. webmastera). O kolika radostných hodinách při hrách a tancích by mohl bývalý sál hotelu vypravovat.

Často navštěvovaná hosty z druhé strany hranice byla vinárna "Zur Schnappe" (Číhalka) dům č.96/0, která je ještě dnes v provozu jako rekreační zařízení. Druhým letoviskem byl hostinec "Zur Weintraube" (U Vinného hroznu) dům č.87/U, vedle pruské celnice v Kutlu. Dalším letoviskem byl hostinec "Zur Grünen Tal" (V Zeleném údolí) dům č.37/U, který stojí těsně na bývalé říšské hranici, takže byl horlivě navštěvován i ze sousední obce za hranicemi Tassau (Tasov). V domě č.131/0 byl hostinec "Zum Grünen Baum" (U Zeleného stromu), který se nacházel v horní Olešnici a jeviště pro ochotnické divadlo. Dnes měl tento hostinec název Pašerák a 5.4.2001 téměř celý shořel. Hostinec "Zur Hohen Mense" (Pod Vrchmezím) v č.18/0 měl pokojů pro hosty více, stejně tak jako hostinec "Zur Krone" (Koruna) v domě č.93/St. Velmi oblíbené bylo také pohostinství "Schwarzer Adler" (Černý orel) majitele Friedricha Märsengera (dnes Františka Štěpána). Do roku 1945 stálo v Olešnici 9 pohostinství a 2 hotely. V domě č.131/St úřadoval po léta Poštovní úřad a lékař (praxe a byt). Ve třicátých letech přešel do majetku Čechů a dostal název "Turistický hotel" (dnes Penzion Národní dům). V letech 1938-45 byl znám jako "Deutsches Haus" (Německý dům). Hostinec "Zum Rathaus Keller" (Sklípek u radnice), dům č.1/St, byl ve vlastnictví obce a byl po l. světové válce zrušen tak jako hostinec Radetzky v domě č.36/St. Hostinec "Zum Goldenem Bach" (U Zlatého potoka) měl největší taneční sál v Olešnici, měřil 400m². Některé z těchto hospod slouží ještě dnes jako rekreační objety. Olešnický pivovar byl postaven roku 1869 a zásoboval hostince nejen v Olešnici, ale i hodně sousedních míst svým dobrým pivem.