Při severním cípu Vrchmezí je přírodní jeskyně známá pod jménem „Zlatá štola“. Ve starých zprávách se mluí o více jeskyních, v jejichž kamení je slída, která se při osvětlení třpytí jako zlato. K jeskyni „Zlatá štola“ se váže následující pověst:

Při severním cípu Vrchmezí je přírodní jeskyně známá pod jménem „Zlatá štola“. Ve starých zprávách se mluví o více jeskyních, v jejichž kamení je slída, která se při osvětlení třpytí jako zlato. K jeskyni „Zlatá štola“ se váže následující pověst:

V jedné vesnici na úpatí Vrchmezí osiřel malý chlapec. Bohatý mlynář se nad ním ustrnul, vzal si ho k sobě a vyučil ho svému řemeslu. Mlynář měl dceru, velmi hezkou a hodnou. Zpočátku spolu vyrůstali Jakub a Hana jako sourozenci. Měli se rádi a ještě raději, když vyrostli. Tak se stalo, že jednoho dne předstoupil Jakub před mlynáře a poprosil ho o ruku Haničky. Leč mlynář o tom nechtěl ani slyšet a přikázal mu, aby ihned opustil mlýn. Slíbil totiž svoji dceru synovi bohatého sousedního mlynáře. Hanička prosila úpěnlivě svého otce, aby ji dal za muže milovaného Jakuba, že mlynářova syna nechce, a že raději umře, než by ustoupila.

Protože dceru miloval více než svůj majetek, vedlo to otce k takovému řešení a ústupku: „Nebudu tě nutit k žádnému svazku, ale také nesvolím k okamžitému sňatku s Jakubem. Vyzkoušejte svoji lásku delším odloučením. Ty, Jakube, odejdi do světa a když za tři roky ušetříš tolik peněz, kolik dělá polovina ceny mého mlýna, pak se vrať domů a Hana ti bude patřit i s celým mlýnem. Když se však nevrátíš ve stanovené lhůtě, tato úmluva nebude platná.“

Uplynuly téměř tři roky. Jakub sedí v jednom šenku nedaleko Vídně smutný, opuštěný, stýská se mu po domově. Tu přistoupí k němu jeden ze tří mužů, kteří se bavili ve vedlejší místnosti. Zeptal se Jakuba, proč je tak smutný, zda-li se mu stýská po Haničce. Jakub se lekl, jak to ví, co ho trápí. Jeho úžas se však ještě zvětšil, když jeho kamarádi věděli o překážkách, které mlynář položil jeho manželství.

Rozpovídali se a všichni tři neznámí mu přislíbili pomoc, když jim bude upřímně a otevřeně vyprávět o svých osudech a slíbí jim jen maličkost. Když Jakub slyší o pomoci, je připraven na všechno. A tak Jakub vypráví o svém mládí, o své lásce k Haničce a o svém neštěstí. Po dvouleté práci uspořil pěknou sumu peněz a doufal, že do konce roku ušetří ještě tolik, aby mohl předstoupit před mlynáře. Ale teď, když odpočíval po dlouhém putování a usnul, ukradl mu nějaký padouch vše, co měl. A tak je zoufalý, neví co dělat, ztratil i chuť k práci.

Cizinci s účastí poslouchali jeho vyprávění a slíbili mu bohatou odměnu, když jim bude nápomocen při vyzdvižení pokladu ze „Zlaté štoly“. Jakub radostně přislíbil, neboť se těšil, že se přece jen brzy shledá se svoji Haničkou a domovem.

Šel pokojně spát, ale ani se nemohl dočkat rána. Mne si oči, vyskočí – jaký zázrak! Nad ním se klene jasně modré nebe a kolem něho – to je přece jeho milý domov, jeho kopce s temnými lesy, pod nimi tajemná údolí! Stojí na vrcholku Vrchmezí. A tu k němu přicházejí jeho přátelé z včerejška a vysvětlují mu, že ho do vlasti donesl jejich kouzelný plášť.

Cizinci ho požádali, aby jim ukázal vchod do kouzelné „Zlaté štoly“. To Jakub ochotně učinil a vstoupil s nimi do štoly, kde si měl také vyzvednout svůj podíl z pokladu. Porazili strom a po jeho větvích sestoupili mlčky do hlubiny. Když dosáhli dna hlubiny, mumlá jeden z cizinců při matném světle černé svíčky z černé knihy zaklínací formuli. Nato se rozestoupí skála a ukáží se zamčená vrata otevírají se a další branka uzavírá dlouhou chodbu. Ta se též otevírá po pronesení kouzelného zaklínadla. Před třetími vraty hlídá velký, černý pes s divokýma, planoucíma očima. Také na něj působí jejich zaklínání a i tento strážce pokladu uvolňuje vchod. Komora s poklady se otevírá: před užaslým Jakubovým zrakem se to blýská a třpytí. V celém prostoru visí zlaté krápníky.

Tu pozorují starce, spícího na hromádce ulomených krápníků. Cizinci vysvětlují Jakubovi, proč tu je. Chtěl získat poklad a dostal se až k němu, ale nerozvážný výkřik při spatření tolika zlata přerušil kouzlo a teď tu spí navěky.

Spěšně naplnili zlatem pytle, které vzali s sebou a spěchají s nimi na denní světlo. Tam dostal Jakub bohatou odměnu, doprovodil cizince na vrchol Vrchmezí, kde se rozloučili. Cizinci odletěli na svých kouzelných pláštích a Jakub spěchal, jak nejrychleji mohl, do své vesničky a k drahé Haničce.

Šťasten a pln napětí se Jakub blíží ke mlýnu. Brzy ho jeho Hanička zpozorovala a oba si padli do náruče. Otec, předčasně zestárlý prožitým žalem, pláče slzy radosti. Pohled na zlato, které Jakub pokládá na stůl, nemá pro něj žádnou cenu. Jen se dívá s láskou na mládence a říká: „Kdybys přišel dříve, dostal bys mé dítě za ženu i bez toho pokladu! Nyní přijměte mé požehnání. Chci být vaším štěstím i já šťastný!“