Roku 1538 k nám byli opočenským panstvem posláni tzv. kutači železné rudy. Jámy po kutání v Grenzwaldu (hraniční les nad Čihalkou) jsou patrné ještě dnes. Lidově se jim říká rudné jámy. Z těchto šachet vedla štola až do místa, kde cesta z Grenzwaldu přichází na cestu k hraničnímu přechodu. V tomto místě poznáme ještě dnes propadlý vchod do zatopených štol. Železná ruda se kopala a zpracovávala i na pruské straně, na což nás upozorňuje několik jmen místních niv. S kutači sem přišli i němečtí osadníci, a tak s českými nacházeli v železné výrobě dobré zaměstnání. Pro chod pecí se využívala vodní síla, a tak se založil Horní rybník. Aby byl dostatek vody, vystavěla se hráz, jejíž zbytky jsou k vidění vpravo od skály (bývalého lomu kamene) na konci aleje vzdechů. Teprve na začátku 19. století se hráz zmenšila a rybník se přeměnil v louku. Pod kopcem (nyní domem č.l horní 01.) stála šmalcovna a její místo pak nahradil Krütznerův mlýn. (Další majitelé: Schramm, Rauscha, Hackauf, Zentrale). Voda Dolního rybníka poháněla buchar. V místech Dolního rybníka jsou dnes louky a dům č.58. Základové zdivo hamrů bylo odkryto při kopání studny. V hamrech se lily hrnce, pánve, hmoždíře, lžíce, kamnovce aj. Listina z r. 1704. se již o šmalcovně a hamru nezmiňuje. Z jakých důvodů byl provoz zastaven a pracovníci tato místa opustili nám není známo. Specialitou horního hamru byla výroba pilníků a hřebíků, které dělníci kovali v boudách nedaleko hamru. Říkalo se jim hřebíčkáři. Až do roku 1945 se v Olešnici ukazovaly čtyři slévárenské výrobky. Byl to železný hmoždíř a hrnce nesoucí letopočet 1687. Jeden z hmoždířů se nacházel v místnosti bývalého hamru. Mezi dvěma obručemi byl nápis: Odlil Adam D. roku 1680. Jiný hrnec se nacházel v domě dřívějšího místního představeného obce Josefa Nowotnyho a měl nápis: Léta páně 1682. Třetí hrnec byl vlastnictvím Ignatze Grimma a měl nápis: Olešnice 1665.