Slavníkovců ovládala rozsáhlá území, osídlená Charvaty. Byli to oblasti při středním a horním toku Labe, včetně východních Čech s Kladskem. Soupeřili o moc s Přemyslovci, majiteli mocného knížectví západních a středních Čech. Nepřátelství vyvrcholilo vyvražděním rodu Slavníkovců roku 995. V té době vládl ve formujících se Čechách čilý obchodní ruch, kdy k nám přijížděli ze sousedních krajin kupci, aby tu nakupovali, ale i prodávali. Někteří vyváželi své zboží až do Pobaltí. Jezdili po stezkách na koních - soumarech, proto těmto stezkám říkali "soumarské". Při takovéto jedné stezce vznikla i Olešnice. Byla to vedlejší, Kladsko-Polská stezka, která vedla z Prahy až do Hradce Králové a Dobrušky. Dobruška byla tehdy významným obchodním střediskem. Stezka vedla valským údolím přes Ohnišov, úzkým průsmykem pod Dobřany, pod nynějším Sedloňovem a dále přes Červený kopec do míst, kde při potoce vznikla odpočívárna a později obec dnes zvaná Olešnice. Odtud tato stezka pokračovala do Levína a do Kladska, kde se napojovala na cestu hlavní, vedoucí z Prahy do Kladska. Osadu tvořila zpočátku jen odpočívárna s noclehárnou, později i s kovárnou. Usadili se tu i strážci hranic, jejichž povinností bylo signalizovat nebezpečí při vpádu nepřítele zapalováním ohňů na vyvýšených místech. Za své služby směli kácet a zpracovávat stromy a mohli i lovit zvěř. Poloha osady při potoce byla výhodná, chráněná okolními kopci, a tak obyvatel přibývalo. Nejstarší zprávou o Olešnici je zápis o tom, že 11.června roku 1354 Mathias de Fridenburg prezentoval ke kostelu v Olessné faráře Martina. Tato listina je uložena v archivech pražského hradu,v první knize konfirmační. Matyáš z Frymburku byl tedy prvním majitelem panství. Po něm vládla Olešnici různá drobná šlechta, a roku 1527 prodal Achylles Anděl z Ronova opočenské panství významnému českému rodu Trčků z Lípy a na Lipnici za 2750 kop českých grošů. Za panování tohoto rodu Olešnice vzkvétala. Bohužel již roku 1636 jim Habsburkové za zradu a spolčení s generálem Valdštejnem panství odebrali a za věrné služby jej dostali darem cizinci Colloredové z Wallesu, kteří panství vlastnili až do roku 1945. Až do poloviny 17.století byla Olešnice slovanská, což dokazují dva nejstarší urbáře z roku 1542 a 1598, uložené ve státním archivu v Zámrsku. Jsou v nich uvedena česká jména jako Brázda, Kubů, Vančura, Matějů aj.