kola

Podle zápisu v olešnické farní kronice bylo už roku 1680 rozhodnuto o školním vyučování. Když 5.9.1779 cestoval přes Olešnici císař Josef II., rozhodl, aby Olešnice dostala německou školu. Na to zakoupila obec Olešnice od radního Prokopa Wondrejze na náměstí stojící dům č.11/St (dnes 15), v němž byl tehdy posledním majitelem Adolf Scheftner, pekař. Roku 1786 byla provedena stavba školy ve dřevě a na jejím štítě byl nápis: Kaiser Josef der zweite haben einen Schulbau anerkannt (císař Josef II. uznává stavbu školy). Obydlena byla teprve r. 1789 učitelem Wondrejzem. V přízemí byla učebna a obývací pokoj, nad nimi pokoj podkrovní. První vyučování však bylo již v domě č.7/St. Ten stál na zahradě mezi farou a poštou. Byla to jen malá úzká místnost, kde se vyučovalo a kam se vešel jen malý počet dětí. První ředitel Grimm byl místní z Olešnice, druhý, Mathias Wondrejz, rovněž. Protože učebna byla malá, zřídil vyučování ještě v obývací místnosti domu č.10/St, kde se zdržoval i s rodinou. Mathias Wondrejz se narodil v Olešnici roku 1696 a zemřel v roce 1772. V učení ho následoval syn Josef, který byl přezkoušen jako učitel v Trutnově. Roku 1782 dostal pomocníka jménem Franz Rolletschek. Po jeho povýšení přišel pomocník Weihhrauch a roku 1786 pomocník Ignatz Rolletschek. Roku 1786 se zřeknul učení Josef Wondrejz a jeho nástupcem se stal Ignatz Rolletschek. Na vnější straně kostela byla tomuto řediteli umístěna pamětní tabule, která se tam doposud nachází. V překladu je na ní napsáno: "S manželskou a dětskou láskou věnujeme tuto pamětní desku šlechetnému otci a choti Ignatzu Rolletschkovi, který byl 52 let učitelem ve škole v Olešnici. Narodil se 2.4.1769 a zemřel 2.února 1839 ve svých 70 letech. Odpočívej v pokoji jeho popel!"

Učitel Mathias Wondrejz vyučoval své žáky v češtině. Každou sobotu od školáků vybíral jeden krejcar, který nazývali "Sabotérek" (sobota). Když roku 1861 hořelo náměstí, shořela i škola. Teprve r.1868 byl položen základní kámen nové školy, která se nacházela pod věžními hodinami. Základní kámen má nápis (přeloženo do češtiny): "Ve jménu Božím dne 2.července Léta páně 1868." Škola měla jeden služební byt pro vedoucího školy a šest tříd. Sedmá třída byla zřízena v 1.patře staré radnice. Čtvrtá a pátá třída byla rozdělena na žáky a žákyně. Rychle se rozvíjející Olešnice se stoupajícím počtem žáků se snažila mít také sídlo měšťanské školy, a to nejen pro Olešnici, ale i pro okolí. Zřízení takové školy se projednávalo a i uskutečnilo roku 1896. Jelikož nebyly potřebné místnosti, mohla situaci vyřešit pouze nová výstavba. Na to však nestačily prostředky obce, a tak vypomohly německé ochranné spolky. Teprve pak, po devíti letech - r. 1905, se se stavbou započalo a roku 1906 byla zcela dokončena. Už ve školním roce 1905/06 byla v jedné místnosti domu č.113/St na náměstí zřízena první třída měšťanské školy. Následující školní rok již byla první a druhá třída měšťanky zřízena v nové škole. K nim se ještě připojili chlapci ze 4. třídy národní (obecné) školy. Roku 1912 byla měšťanské škole sdělena koedukace, což znamenalo, že mohli přijmout i 1/5 dívek. Po první světové válce byla chlapecká měšťanská škola změněna na smíšenou, takže byly dívky vyšších tříd povinny navštěvovat měšťanskou školu. Roku 1930 mohla měšťanská škola slavit již své 25 leté trvání. Proto napsal učitelský sbor této školy slavnostní zápis, jehož úvodní slova zněla "Naše měšťanská škola..." a poslední slova patřila rodičům "...žádný z vás nedocení, jak je návštěva měšťanské školy výhodná. Proto chraňte vaši školu stejně jako klenot a s důvěrou nám předávejte vaše nejdražší - vaše děti! Stůjte v každém čase při nich, i kdyby se měl čas změnit, neboť kdo svůj lid opustí, opustí nejdříve svoji školu! Na naší měšťance působily vždy jen nejlépe kvalifikované učitelské síly a ty zprostředkovávaly svým žákům vědění a znalosti, které jim urovnají a přizpůsobí cestu do života, aby se mohli uplatnit na odpovědných místech. S poděkováním a uznáním vzpomínají tak někteří dřívější školáci na toto vzdělání a své bývalé vyučující učitele."

Školáci z horní Olešnice měli cestu do školy delší než 4 km. Aby si v zimním čase tuto cestu ušetřili, byla v domě č 33/0 založena škola pro školáky 1. a 2. ročníku. Učitel první a druhé třídy byl pro tuto školu vyčleněn. První a druhá třída mateřské školy byla pro toto zimní období sloučena. Starší žáci a žákyně z horní Olešnice jezdili v zimě do školy na lyžích a přes poledne si ve třídách zhotovovali své školní úlohy. Při návratu domů byla pro ně již připravena práce přiměřená jejich schopnostem. Některým chudším žákům byla dokonce vydávána i svačina. Před vánocemi předváděli žáci a žákyně velkolepé vánoční hry, za které získávali pochvalu diváků. Těžká léta pro naší školu nastala po l.světové válce. Ve školním roce 1919/20 byla v Olešnici zřízena česká menšinová škola. Vzhledem k místu bylo nutné uvolnit některé třídy obecné školy a děti ve zbývajících třídách směstnat. I když tuto českou menšinovou školu mnoho dětí nenavštěvovalo, přesto se je jich počet stále zvyšoval. V roce 1930 obdržela dokonce vlastní budovu, takže byla nakonec zřízena i česká měšťanská škola. Česká menšina měla v roce 1930 již 20,7% školáků.