Od 3.listopadu 1706 byla naše obec tržním místem a měla právo čtyř ročních trhů. Bylo to na svátek sv. Maří Magdaleny, sv. Jakuba, sv. Filipa a těž týdenní trhy, každý čtvrtek. Povolení vydal vrchní soudu Daniel Hieronymus Stonner, soudce pětičlenné poroty, jako radní správce obce. Přestože náměstí spojovalo horní i dolní Olešnici, měly všechny tři osady svá vlastní popisná čísla. Aby nebylo možné čísla splést, psalo se za každým popisným číslem lomeno a písmeno. St = Staadtla (náměstí), 0 = ober Giesshübel (horní Olešnice), U = unter Giesshübel (dolní 0lešnice). Např. 32/St, 16/0, 54/U. Náměstí čítalo 146, horní Olešnice 134, a dolní Olešnice 102 domovních čísel, dohromady tedy 384 domů.

Když 28.10.1861 mezi 10. a 11. hodinou večerní vznikl ve stodole Antonína Šrůtka požár, přenesl se téměř na celé náměstí. Mnoho domů tak shořelo a již se nevystavělo. Oheň, který přešel po tehdejším podloubí, zničil 27 domů, 9 hospodářských budov a 53 rodin ztratilo střechu nad hlavou. V domě č.l4/St dokonce jedna paní uhořela. Radnice přišla o věž a věžní hodiny, kostel o střechu a vnitřní vybavení, zvony se žárem roztavily. Nejstarší pocházel údajně už z roku 1558. Bohoslužby se pak musely konat nejdříve v jednom farském pokoji, později v dřevěné boudě na jižní straně věže.

K náměstí patřily i místopisné názvy - Burschdörfel, Mühlgrundbachtal, Kohlgraben a Brände. K horní Olešnici patřila Bleiche, Sommerflur, Winterflur a Schnappenflur. K dolní Olešnici se počítal Grüne Tal, Hammerhof a údolí Kuttl. Více než polovina hranice obce tvoří státní hranici a na severu a severovýchodě hraničí s obcemi Tassau (Tasov), Kuttel (Kutl), Kaltwasser (Studená voda), na východě s hraniční obcí Grünwald (Zieleniec), na jihu je to Pollom (Polom) a na západě česká obec Rzy a Dlouhé. Potok Olešenka protéká místem v délce více než 8 km. Lovecký zámeček, který vrchnost v Olešnici nechala postavit za 1100 rýnských, byl v držení obce a sloužil jako radnice. Koncem 18. století se postavilo asi 20 domů v kvadratické podobě tak, aby vytvořily náměstí. Radnice stála na jeho jihozápadní straně. Do roku 1848 patřila Olešnice pod okres Náchod, později s německými obcemi Polom, Sedloňov, Plasnice, Šediviny, Deštné, Lom a Trčkov k politickému okresu Nové Město nad Metují a od 10.10.1938 k zemskému kraji Grulich (Králíky). Byla tak nejen nejsevernější obcí, ale i vládním okresem Troppau. Kdo se chtěl dostat z Olešnice až k Broumovským obcím, musel překonat hrabství Kladské, protože zde zůstala nezměněna stará hranice říše. Při již zmíněném velkém požáru v roce 1861 se ztratily také prastaré písemnosti a místní kroniky. Poslednímu obecnímu sekretáři náleželo po roce 1945 prvotní zápisy a nákresy o Olešnici opsat a při vystěhování vzít s sebou pouze podklady, kde se jednalo o důležitých záležitostech a tyto mohly být uloženy.